První měsíční výzvu s pracovním názvem „měsíc bez kávy“ jsem zkoušela už v květnu. Tato výzva mě bavila, podařilo se mi ji dokončit, zbavila jsem se závislosti na kávě a cítím se lépe – kávu jsem dodnes neměla a vyhovuje mi to. Na konci května mi bylo líto, že výzva končí a rozhodla jsem se vymyslet novou, o něco těžší. Uvažovala jsem, co zkusit tentokrát a inspirovala jsem se článkem od Sarrah, který říká, že jaro je ideálním obdobím pro očistné kůry a detoxikaci. Vše mi hrálo do karet, jelikož jsem se na jaře snažila jíst, co nejzdravěji a více cvičit, abych se cítila přes léto dobře v šortkách, sukních a plavkách (prostě každoroční cíl všech žen :)). Kromě předpokládaných příznivých účinků na zdraví, mě taky zajímalo, jaké to je být veganem. Byla jsem zvědavá, jestli budu mít problém s tím, abych jedla vegansky a jaké to na mě bude mít účinky. Nápad se mi líbil a od 1. 6. jsem se do toho vrhla s očekáváním, že se na měsíc stanu veganem, mé tělo se díky tomu pročistí a budu se cítit dobře.
Už v průběhu měsíce se ukázalo, že výzva pro mne byla lehčí než jsem myslela. Nedočtete se tedy, jak jsem trpěla, hladověla nebo šílela. Přejít na plně veganskou stravu pro mě bylo jednoduché. Živočišným produktům ve svém jídelníčku se totiž snažím vyhýbat už několik let. Jsem díky tomu zvyklá jíst i vařit vegansky, mám přehled, co je a co není veganské a mám spoustu ověřených receptů. Znám už dávno odpovědi na otázky „co mám teda jíst?“, „co si dám na chleba?“, „kde vezmu vápník a bílkoviny?“ a „proč bych neměla jíst jogurt a sýr, když to krávu nebolí?“. Doma mám spižírnu plnou veganských pochoutek a ingrediencí, jejichž názvy některým zní jako sprostá slova nebo neznámá řeč (například quinoa, acai, tahini, tamari, nori, tapioka, chia…). Na druhou stranu také vím, že pro výborné a výživné veganské suroviny nemusíme chodit daleko a recepty z nich znaly již naše babičky (pohanka, jáhly, ječné kroupy, hrách, čočka…). Není tedy potřeba kupovat cizí a drahé potraviny (jako například kokosové mléko, sojové jogurty, rostlinná mléka, exotické ovoce, ořechy, raw tyčinky…), většina veganských potravin patří mezi nejlevnější na planetě – luštěniny, zelenina, obiloviny, rýže (další inspiraci najdete třeba v sérií videí „Veganem levně“ na youtube od Blue vegan pig). Jelikož jsem tedy byla předem dobře zásobena surovinami a informacemi, nemusela jsem na začátku zjišťovat, co si mám kde koupit a neměla jsem ani žádnou velkou vstupní investici. Zpětně tedy musím uznat, že jsem si stanovila velmi slabčáckou výzvu, na kterou jsem se vlastně nevědomky připravovala několik let.
Jak mi to šlo?
Když jsem měla příležitost připravit si jídlo sama, byla jsem naprosto v pohodě a necítila jsem žádnou změnu oproti mým předchozím stravovacím návykům a ani žádná jiná omezení. Rozdíl spočíval jen v tom, že normálně (mimo výzvu) jsem jedla jen ryby a ostatní živočišné výrobky (maso, mléčné výrobky a vejce) jsem ze svého jídelníčku téměř vyloučila. V rámci výzvy tedy z mého jídelníčku odpadly i ryby a úplně i všechny další živočišné produkty. Dávala jsem si pozor na podrobné složení všech potravin a studovala jsem pečlivě etikety. Když jsem si připravovala jídlo doma nebo jsem byla mezi svými nejbližšími, bylo všechno při starém. Tito lidé jsou zvyklí na můj způsob stravování a o výzvě jsem jim řekla, aby se nedivili, že si od nich tentokrát nevezmu něco, co bych si dříve třeba dala. Diametrálně odlišně jsem se cítila mezi lidmi cizími nebo méně blízkými. Dostávala jsem se občas do velmi nepříjemných situací, kdy jsem musela odmítat veškeré podávané občerstvení a brát s nadsázkou, když mi nabízeli strouhanou mrkev. Z dob dřívějších jsem však byla ponaučená, že když mě čeká taková situace, je pro mě nejlepší, když se předem najím doma.
Byla výzva splněna?
Za mě ano, oficiálně bohužel ne. Na konci června jsem byla celý den na svatbě a tento den jsem výzvu porušila tím, že jsem měla kozí sýr, svatební dort a bramborový salát. Samozřejmě, kdybych předem poprosila, pravděpodobně by mi novomanželé vyšli vstříc a zajistili mi veganské jídlo, ale nechtěla jsem jim přidělávat další starosti. Kromě toho jsem také měla během června párkrát víno, které jak mnozí neví, není veganské (pokud tedy neseženete nějaké speciální „echt gold“ vegan víno).
Co mi to dalo?
Díky výzvě jsem se přesvědčila o tom, že bych mohla být veganem. Velmi pozitivně na veganství hodnotím to, že se mi nestalo, abych se po příchodu z práce nechala zmanipulovat Peťou (mou láskou, veganokazičem, lepkozávislákem a sýrožroutem) a nadlábla se s ním kaiserkami s hermelínem, vykulila se na postel a do večera se ani nehnula. Ani navzdory tomu však bohužel nemůžu říct, že bych se cítila celkově nějak lépe nebo „pročištěně“. Je ale důležité připomenout, že moje předchozí stravování bylo velmi podobné veganství a nebyla to tedy pro mě téměř žádná změna. Taky si myslím, že v tomto případě je jeden měsíc na pocítění účinků krátká doba. Proto jsem se rozhodla ve výzvě i nadále pokračovat a jsem sama zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Přemýšlím, že bych si dala nějaké pravidlo, že to můžu třeba 1x za týden porušit nebo tak něco (že si dám třeba nějaký koláč, kousek sýra nebo něco jiného, když budu chtít…).
Co mi to vzalo?
Vůbec nic. Nestalo se mi, že bych toužila po másle, sýru nebo čokoládě. Nebo že bych pozorovala někoho, jak jí něco, co já nemůžu, záviděla a slintala. Nepříjemné pro mě akorát někdy bylo odmítat mé přátele, když mi nabízeli nějaké pohoštění, které sami s láskou připravili. Nic méně „asertivita“ je má silná stránka, proto nemám problém říct NE.
Přemýšlím, jakou další výzvu si vymyslím. Návrhy jsou vítány…