Vždy, když se chystám na nějaké nové místo, si před odjezdem dělám průzkum. Zjišťuji o daném místě informace, abych si naplánovala, jak poznat vše, co je pro dané místo specifické a jedinečné. Do googlu zadávám spojení jako „co si přivést z…“, „co ochutnat…“ a „kam zajít…“. Stejně tomu bylo i letos před odjezdem na Sicílii. Jsem vděčná za to, že jsem mohla s Peťou naši dovolenou strávit právě na tomto nádherném ostrově. Pro ty, kteří se na Sicílii chystají nebo se o ní rádi dovědí něco nového, přináším několik cestovatelských tipů, a to nejen o jídle. Sicílie je rozmanitá a přivezla jsem si z ní spousty zážitků. Vyprávění jsem rozdělila do dvou částí. V první najdete tipy na to, co tady ochutnat nebo si odsud přivést a ve druhém, kam se podívat a co tam vyzkoušet.
Co se týče zeměpisu, Sicílie je nejjižnější částí Itálie a její břehy omývají tři moře – Tyrhénské, Jónské a Středozemní. Při studování historie Sicílie jsem zjistila, že největší vliv na kulturu a hlavně gastronomii měli kromě Italů také Řekové, Římané a Arabové, kteří tam v minulosti připluli po moři. Na místní kuchyni se bezpochybně podepsal vliv všech těchto zemí. Důkazem pro mě byl hlavně kuskus a rozinky ve slaných jídlech. Má chytrá kniha „Culinaria Itálie“ navíc říká, že základními pilíři Sicilské kuchyně jsou meruňky, cukr, citrusové plody, sladké melouny, rýže, šafrán, rozinky, muškátový oříšek, hřebíček, pepř a skořice.
Když se řekne Sicílie, vybaví se mi po její návštěvě velké žluté citrony, gelato, granita, mandle, marcipán, pistácie, ostrá jídla s chilli, silná voňavá káva, rostliny kapary, prosecco, čerstvá a sušená rajčata, lilky, cukety, risotto, penne alla norma (těstoviny s rajčatovou omáčkou a opékanými lilky se slaným sýrem a bazalkou), kyselá chuť bílého vinného octa, sladký vodní meloun, trubičky canolli a kromě jídla čisté pláže se zlatým pískem, průzračné moře, ještěrky a pouliční psi. Co z toho stojí za to si přivést nebo alespoň ochutnat na Sicílii?
Citrusové plody
Místní půda je obzvláště úrodná díky tomu, že je sopečného původu a výborně se tak zde daří zemědělcům. Sicilská úroda citrusových plodů údajně tvoří až 80 % z celé Itálie. Velká část sklizených plodů je prý v bio kvalitě nebo je alespoň pěstovaná přímo na slunci bez agresivních postřiků. Jestli budete mít možnost ochutnat velké sicilské žluté citrony, neváhejte. Podávají se tam v salátu nebo jako předkrm nakrájené na silné plátky s olivovým olejem a posypané sušenými chilli vločkami. Před prvním soustem jsem měla strach, protože jsem čekala silně kyselou chuť, která je pro citrony typická. Tyto citrony však nejsou vůbec kyselé, mají hořko-sladkou chuť a připomínají tak spíše grapefruit. I jejich kůra a vlastně celá slupka i s bílou částí, mají údajně sladkou chuť. To sem mi však nepodařilo ochutnat, jelikož mi vždy naservírovali plody už oloupané :(. Tyto velké sicilské citrony jsem si tam zamilovala. Chtěla jsem si je přivést sebou domů, ale bohužel se mi je nepodařilo nikde sehnat. Stejně chutné jsou i místní pomeranče a mandarinky, které jsou voňavé a šťavnaté. Na stáncích je najdete ještě s lístečky nebo i s kouskem větvičky (cena kolem 2 EUR za kilo).
Mandle a marcipán
Při projíždění sicilskou krajinou jsem viděla spousty stromových sadů, o nichž jsem si myslela, že jsou olivové. Mýlila jsem se, všechno to byly mandloně. Těmto stromům se na ostrově výborně daří, na jihovýchodním pobřeží se údajně rodí ty nejchutnější ořechy. Místní mandle si můžete koupit téměř v každém obchůdku, a to loupané i neloupané. Nebo si můžete, stejně jako my, najít mandloň ve volné přírodě a ořechy si nasbírat. Řekla bych, že sezona mandlí je od srpna do září. Počítejte s tím, že ořech má poněkud tvrdší skořápku a na rozbití bude nejlepší kladívko.
Místní specialitou je i marcipán, který Sicilani vyrábí z mandlí a někdy i s příměsí pistácií. Při nákupu si dejte pozor na složení a zkuste najít takový, kde jsou na prvním místě mandle a co nejméně dalších ingrediencí. Kostku marcipánu o hmotnosti kolem 200 gramů koupíte za 2 – 3 EUR. Z mandlí umí Italové vyrábět i mléko, které najdete snad ve všech supermarketech. Někdy jej však připravují rozmixováním marcipánu s vodou a v tomto případě se jedná o kalorickou bombu plnou cukru. Jednou jsem chtěla vyzkoušet místní kapučíno s mandlovým mlékem v domnění, že si dávám zdravější variantu oproti kávě s kravským mlékem. Dostala jsem však dost přeslazený nápoj. Je asi o náhodně, jestli v kavárně či restauraci dostane mandlové mléko vyrobené čistě z mandlí nebo z marcipánu. Můžete se zkusit obsluhy zeptat, jaké složení jejich mandlové mléko má, ale pokud nemluvíte italsky, podaří se vám zjistit odpověď asi tak v jednom z deseti případů.
Gelato a granita
Jedno ani druhé si bohužel nepřivezete, leda byste měli cestovní mrazák. Gelato je totiž italská zmrzlina a granita je výborná ledová tříšť. Zmrzlinárny, kavárny, bistra a stánky s obojím najdete na Sicílii opravu na každém rohu (i za ním). Dle průvodců je Sicílie domovem zmrzliny a kde jinde si ji tedy vychutnat než tady? Zmrzlina zde prý vznikla ještě v dávných dobách, kdy si místní přinášeli sníh z Etny a pomocí něj mrazili různé směsi. V Itálii se setkáte se třemi velikostmi zmrzliny – picollo, medium a grande, přičemž ceny jsou 1, 5 – 3 EUR. Pro začátečníky dodávám, že porce velikosti medium je dostačující pro 2 osoby :). Výhodou je, že si do jedné porce můžete namíchat více příchutí (dle velikosti porce 2 – 4 příchutě). Nejvíce jsem si oblíbila příchutě nocciola (lískový oříšek), pistacchi (pistáciová), mandorla (mandlová), bacio (čokoládová s oříšky) a ricottová s medem. S ohledem na linii by bylo sice lepší vybírat si ovocné sorbety, které mají méně kalorií a jsou o něco zdravější, ale já se v tomto roce už do Itálie nechystám, takže proč si nedat pořádné smetanové gelato… Na druhou stranu musím říct, že mi Peťa úplnou náhodou koupil na ulici čerstvý veganský mandlový nanuk bez cukru, který chutnal bezkonkurenčně nejlépe ze všech zmrzlin, které jsem kdy ochutnala.
Kromě gelata vyzkoušejte i italskou specialitu granitu, která je předchůdcem zmrzliny. Jedná se o polomražený dezert, vyrobený nejčastěji z vody, ovoce cukru a různých příchutí. Granita se strukturou podobá ledové tříšti, kterou známe z Česka. Nečekejte však žádné umělé příchutě a šílené barvy jako modrá, fosforová a podobně, jak jsme zvyklí u nás. Asi největší klasikou je citronová příchuť, která je výborná a velmi osvěžující. U mě je však na prvním místě granita mandlová. Tuto dobrotu dostanete naservírovanou nejčastěji do vysokého plastového kelímku se lžičkou a brčkem (cena 1,5 – 3 EUR).
Cannoli
Tuto plněnou trubičku určitě ochutnejte. Na první pohled se může zdát podobná naší kremroli, ale nemá s ní nic společného. Těsto je smažené a křupavé. Klasickou náplní je šlehaná ricotta s cukrem a citronovou kůrou. Můžete narazit i na cannoli s čokoládovým nebo žloutkovým krémem. Někde uvidíte trubičky krásně nazdobené drcenými ořechy, čokoládou nebo kandovaným ovocem. Může se stát, že v některém podniku uvidíte na pultu jen prázdnou trubičku bez náplně. V tomto případě ji naplní přímo před vámi čerstvým krémem a pravděpodobně ji ještě popráší moučkovým cukrem. Cena se pohybuje od 1 do 3 EUR.
Rajčata
Ne, nedělám si srandu. Místní rajčata opravdu stojí za to. Mají jich tady spousty druhů, barev a tvarů. Zdejší rajčata mají výbornou chuť a jsou velmi šťavnatá. Doporučuji koupit si na plážovou svačinu pytlík šťavnatých cherry rajčat. Krásně vás osvěží a bude to příjemné odlehčení po všech zmrzlinách a dalších méně zdravých dobrotách. Pro Sicílii jsou typická také sušená cherry rajčata, na která můžete narazit v mnoha obchodech v malých průhledných pytlících. Tyto sušená rajčata se pak podávají naložená v olivovém oleji s česnekem a bazalkou (jak mi radil jeden stánkař). Rajčata nakoupíte za cenu od 1 do 2,5 EUR za kilo.
TIP: Udělejte si pro vaše cestování nějakou tradici. Já mám takovou, že si z každé dovolené přivezu nějaké typické potraviny a suroviny na vaření, tričko I love… (které mi pak slouží jako pyžamo) a jednu výjimečnou vzpomínku v mysli. Vzpomínku si dělám tak, že se zastavím ve chvíli, kdy se cítím dobře, bezstarostně a uvolněně. Soustředím se na ten okamžik a snažím se zapamatovat si, jak se v té chvíli cítím, co je kolem mě a jak to vypadá. Kromě toho máme s Peťou ještě společné tradice. Odevšad si přivážíme magnetku na lednici a posíláme pohledy rodině, kamarádům a sami sobě. Všude sebou tedy vlastně vozím takový pomyslný checklist – tričko, magnetka, pohled, něco na vaření a vzpomínka. Doporučují najít pro nákupy, zejména potravin, větší supermarket. Oproti pouličním minimarketům a turistickým obchodů, zde můžete nakoupit některé položky klidně i za poloviční ceny.
Co italského máte nejraději vy?
1 Komentář