Posedlost jídlem…
Vzpomínka na vysokoškolská studia, aneb AŤ ŽIJE MENZA. Kdo by to byl býval čekal, i jídelna, jako je menza na výšce, ve mě nechala následky. Jedním z nich jsou špagety po indicku, které jsme si s Klárkou, mou spolužačkou vždycky dávaly. Recept jsem si vymyslela ze vzpomínek a myslím si, že jediné, co má s těmi na vysoké společného je kari.
Letošní dovolenou jsem strávila na jihovýchodním pobřeží Sicílie, které se údajně pyšní těmi nejkrásnějšími plážemi celého ostrova. Na Sicílii jsme odjížděli s plánem co nejvíce ji procestovat. Krátce po příjezdu jsme však zjistili, že to nebude reálné. Jedná se totiž o obrovský ostrov, jehož dopravní infrastruktura je příšerná (což jsme se předem v žádném průvodci nedočetli). Kvůli špatné návaznosti spojů městské dopravy, zabere výlet do míst, vzdálených třeba jen několik desítek kilometrů, klidně celý den. Nabízela se možnost půjčit si auto, ale řidičské umění Italů a smluvní podmínky půjčoven nás rychle odradily. Nepodařilo se nám bohužel dostat všude, kam jsme chtěli, ale i přesto jsme navštívili řadu krásných míst. Bydleli jsme nedaleko městečka Noto, které nás natolik okouzlilo, že jsme ho navštívili během našeho pobytu hned třikrát. I dnešní cestovatelské tipy se vážou právě k tomuto městečku. Pokračování…
Jednou z mých letních hitovek je pojídání zeleného salátku s cizrnovým hummusem. Tuto kombinaci mám nejraději po cvičení, abych se hned nepřejídala něčím nezdravým. Jedná se o kombinaci, která je plná bílkovin z hummusu a vitamínů a minerálů z čerstvého salátu. Navíc se jedná o jednoduché a rychlé jídlo, které si doma připravíte snadno a rychle!:-).
Vždy, když se chystám na nějaké nové místo, si před odjezdem dělám průzkum. Zjišťuji o daném místě informace, abych si naplánovala, jak poznat vše, co je pro dané místo specifické a jedinečné. Do googlu zadávám spojení jako „co si přivést z…“, „co ochutnat…“ a „kam zajít…“. Stejně tomu bylo i letos před odjezdem na Sicílii. Jsem vděčná za to, že jsem mohla s Peťou naši dovolenou strávit právě na tomto nádherném ostrově. Pro ty, kteří se na Sicílii chystají nebo se o ní rádi dovědí něco nového, přináším několik cestovatelských tipů, a to nejen o jídle. Sicílie je rozmanitá a přivezla jsem si z ní spousty zážitků. Vyprávění jsem rozdělila do dvou částí. V první najdete tipy na to, co tady ochutnat nebo si odsud přivést a ve druhém, kam se podívat a co tam vyzkoušet. Pokračování…
S kouzlem domácího rajčatového suga mě seznámil Emanuele Ridi alias „Ital v kuchyni“. Jeho pořad jsem ráda sledovala, když ještě běžel v televizi. Kromě vaření mě Ital bavil svou lámanou češtinou a některými úsměvnými výrazy. Mými nejoblíbenějšími byly „turboručo“ (vyšleháme ručně metlou) a „pomazlíme“ (vymažeme máslem). Emanuele byl v pořadu prostě rozkošný. První dávku suga jsme vařily kdysi dávno společně s maminkou podle jeho původního receptu. Já jsem si však přípravu zjednodušila a složení „zveganizovala“ (pouhým vynecháním másla :)). Pokračování…
Dnes to bude mňam, ale nebude to vůbec zdravé:-). Kdo sleduje můj instagram už dávno ví, že jsem typická kavárenská povalečka. Docela často se touto vlastností snažím nakazit i Hanču, která se někdy brání, ale často se nechá zlákat na něco dobrého, co jí doporučím. Myslím, že přesně takto jsme si společně oblíbily jeden podnik v Praze, kam musíme vždycky zajít, když Hanča přijede, ale o tom až někdy příště. Dnes bude řeč o jedné ze dvou mých oblíbených zmrzlináren, kam musíte jít, pokud jdete kolem, nebo jste v Praze. To místo se jmenuje Puro Gelato a je naprosto dokonalé.
Taky jste měli rádi hranolky, nebo pořád máte? Já je měla ráda hrozně moc! Když jsem však před osmi lety (velké díky mému spolužákovi Tomášovi a práci na Aljašce), začala přemýšlet o tom, že není moc v pořádku ve 22 letech vážit 120 kg, objevila jsem kouzlo jejich náhražky – pečených brambor. Ano, s hranolkami od mekáče nemají nic společného, jsou totiž zdravé, téměř bez oleje a cítíte jejich vlastní přirozenou chuť. Čím víc jsem se o zdravou výživu zajímala, tím víc jsem experimentovala a objevovala. Díky tomu jsem se dostala až k mé vytuněné pečené kořenové zelenině. Recept na ni mám právě teď tady pro vás. A co je překvapivé? Opět mé krásné zlaté pravidlo – v jednoduchosti je krása.
Znáte to, když vám někdo nabídne směs ořechů, a vy z nich vyzobete ten svůj neoblíbenější druh jako první? U mne jsou vždy jako první pryč kešu (pokud je směs obsahuje). Malé chutné oříšky ve tvaru ledviny, které jsem si v rámci mého seriálu o ořeších vybrala jako druhé v pořadí. Jak jste asi pochopili, jedná se o mé nejoblíbenější ořechy, respektive plody, kešu totiž žádnými ořechy nejsou (botanicky), ale o tom až za chvilku.
Ještě, když jsem byla malá, mohlo mi být tak 12, sledovala jsem v televizi pořad „Dvě dámy při těle“. Byl to britský pořad o vaření, jímž provázely dvě paní, které vařily různě, jen ne zdravě. Jejich nejoblíbenější ingredience při vaření byly máslo, sádlo, smetana a pořádný flák masa. V jednom díle připravovaly krémovou pórkovou polévku, kterou servírovaly studenou s nočkem zakysané smetany na povrchu. Když jsem tento díl sledovala, polévka mě hned zaujala a vzhledem k tomu, že jsem v té době neměla internet (vlastně ani počítač), kde bych si recept mohla zpětně najít, běžela jsem rychle pro papír a tužku. Díky za to, že jsem si stihla recept opsat.
Avokádo, avokádo, avokádo. Troufnu si říct, že minimálně v podvědomí už ho většina Čechů má. Otázkou je, kolik z nich, kolik z nás, si jej koupí? A umíte si z něj připravit nějakou lahůdku? Víte vůbec, jak dobré a zdraví prospěšné je? Dnes se mu trochu pokusíme podívat na zoubek.
